Menší drama v oblasti komodit ve 4. čtvrtletí

Obavy z pomalého růstu mohou zastínit problémy s poptávkou

Pro většinu komodit zůstane prostředí před koncem roku i nadále volatilní. Příčinou jsou nejrůznější nejistoty. Ale i když se budou stále hlasitěji ozývat varování před nadcházející recesí, je nepravděpodobné, že by v tomto sektoru došlo k výraznějšímu propadu, a v roce 2023 si znovu polepší. Naše předpověď stabilních a výhledově snad i vyšších cen počítá s izolovanými oblastmi posilujících klíčových komodit ve všech třech sektorech – v energetice, kovech i zemědělství. A tak si podle nás Bloomberg Commodity Index, který sleduje koš 24 významných komodit, udrží těch 20 %, o něž letos posílil, i po zbytek roku.

Cenu komodit určuje v konečném důsledku nabídka a poptávka. A i když se dnes trhy obávají hlavně zpomalení růstu a poklesu poptávky, u některých významných komodit je podobně problematická i strana nabídky. Po pandemii prudce stoupla poptávka po spotřebním zboží i po energii nutné k jeho výrobě. V prvním čtvrtletí letošního roku tato poptávka znovu poklesla, což spolu s válkou a sankcemi způsobilo rychlý růst cen. V červnu se pak trh propadl, když začaly americké Federální rezervy prudce zvyšovat sazby v boji s pádivou inflací, zatímco čínská politika nulové tolerance Covidu a problémy v čínském realitním sektoru způsobily rychlou korekci. Ve 3. čtvrtletí se ale sektor znovu zotavil, i když se pořád najdou izolované oblasti, kde je poptávka slabší. Problémy se však objevují i na straně nabídky, což podle nás podporuje dlouhodobý cyklus vzestupu cen komodit, o němž jsme poprvé psali už počátkem roku 2021.

Již zmíněné nejistoty se budou týkat zejména strany poptávky. Není pochyb o tom, že usilovné snahy centrálních bank celého světa, zejména amerického Fedu, bojovat s pádivou inflací a snížit teplotu ekonomiky prostřednictvím agresivního zvyšování základních sazeb povede k oslabení poptávky. Zatím neúspěšná bitva Číny s onemocněním COVID-19, její drsná protivirová opatření a krize tamního realitního sektoru navíc oslabily největšího světového spotřebitele nerostných surovin. Podle nás je však současné zpomalení čínského růstu jen dočasné a očekáváme, že jakmile poleví domácí inflační tlaky, čínská vláda a Čínská lidová banka vystupňuje své úsilí podpořit ekonomické zotavení.

Zemědělství: Globální poptávka po potravinách je poměrně konstantní, takže celkový směr pohybu cen bude dál určovat strana nabídky. Existují různé problémy, které by mohly v zimě a na jaře tyto ceny dál zvýšit. Jsou to hlavně zvýšené náklady na výrobu hnojiv kvůli vysokým cenám plynu, klimatická změna a třetí La Niña po sobě, která může udeřit během zimy na severní polokouli. Tento klimatický jev s sebou přináší změnu teplot po celém světě a za posledních pár let způsobil několik klimatických krizí. Situaci ještě zhoršuje Putinova válka na Ukrajině, která vedla k prudkému poklesu exportů jednoho z nejvýznamnějších světových dodavatelů obilí a jedlých olejů. Světové zásoby klíčových potravin jako jsoupšenice, rýže, sója i kukuřice, se už teď ocitly pod tlakem kvůli počasí i vývozním omezením a nadále panuje bezprostřední riziko dalších výkyvů.

Investoři a obchodníci s drahými kovy se budou dál řídit vývojem dolaru a výnosů z amerických dluhopisů. Jejich posilování je hlavním důvodem, proč se zlato za poslední rok obchoduje níž, až na

spodním konci současného 300dolarového pásma. Ale vzhledem k tomu, že jsme byli svědky nejvýraznějšího posílení dolaru a nejrychlejšího vzestupu reálných výnosů za celá desetiletí, oslabilo zlato v podstatě jen vůči dolaru. Vzhledem k tomu považujeme jeho dosavadní výsledky v letošním roce za přijatelné, ukazují totiž skrytou sílu, díky níž se zlato znovu prosadí, až dolar přestane stoupat.

Zatím se ovšem nemůže vymanit ze širokého pásma mezi 1600 a 2000 dolarů. Směr jeho dalšího vývoje před koncem roku bude nejspíš určovat dolar a to, nakolik bude americký Fed úspěšný ve své snaze dostat inflaci pod kontrolu, aniž by při tom vehnal americkou ekonomiku do recese. Podle nás to bude dost obtížné a trh bude asi muset přehodnotit inflační očekávání na další rok, která v současnosti činí necelá 3 %. Vzhledem k riziku, že se Spojené státy v příštím roce propadnou do recese a že zvýšená inflace hned tak nezmizí, si nejspíš zlato do budoucna povede dobře, zejména pokud dolar, jak už jsme zmínili, začne klesat. Před koncem roku se bude ještě nějakou chvíli obchodovat horizontálně, ale v roce 2023 začne hrát vývoj investorům do karet a lze očekávat návrat zlata do vyšších sfér uvedeného pásma.

Slibně vypadá i stříbro. Do něj se v současnosti příliš neinvestuje, a navíc má podporu v zotavujícím se sektoru průmyslových kovů, kde jsou kvůli brutálním cenám plynu a elektřiny problémy zejména s nabídkou aluminia a zinku. To si vynutilo omezení výroby po celém světě, zejména v Evropě, ale i v Číně, která nemá kvůli dlouhému období sucha dost elektřiny pro své hutě.

Průmyslové kovy: V sektoru průmyslových kovů jsou naše vyhlídky dlouhodobě pozitivní. Lze totiž čekat zvýšení poptávky po elektrifikaci světa. V případě mědi, takzvaného krále „zelených“ kovů, se ovšem v nadcházejícím roce očekává dočasné zvýšení produkčních kapacit po celém světě, zejména ve Střední a Jižní Americe, ale i v Africe, což v nejbližší době asi utlumí šance na dosažení nového maxima.

Po roce značných problémů s počasím začne znovu narůstat tempo elektrifikace světa. Jednou z příčin je i nutnost omezit závislost na energiích z Ruska, ať už jde o plyn, ropu, nebo uhlí. Ovšem aby se elektrizační soustavy dokázaly vyrovnat se zvýšeným zatížením, bude v následujících letech potřeba investovat značné částky do infrastruktury, což si vyžádá spoustu mědi. Už dnes však vidíme, že mají i největší světoví dodavatelé jako Chile potíže plnit své produkční cíle. Kvalita měděné rudy se zhoršuje a není dostatek vody. Zpomalení růstu Číny je patrně jen dočasné a opatření na podporu její ekonomiky se nejspíš zaměří na infrastrukturu a elektrifikaci – a obojí vyžaduje průmyslové kovy.

Ropa se vrátila na úroveň před ruskou invazí, protože trh v cenách dál zohledňuje očekávání, že zpomalení ekonomického růstu oslabí poptávku. Výsledkem jsou nižší spotové ceny a zploštění forwardové křivky v míře, která se zatím neodrazila v odpovídajícím navýšení zásob. Vyvstává otázka, zda makroekonomické vyhlídky nesrazily cenu na úroveň, kterou nelze zdůvodnit současnou nabídkou a poptávkou.

Nelze pochybovat, že poptávka v posledních měsících, a hlavně na konci letní sezóny oslabila a že dosud trvající, i když jen dočasné lockdowny v Číně omezují mobilitu i hospodářský růst země. Poptávku po palivech pomáhají snižovat i přehnané ceny plynu a elektřiny v Evropě, ale navzdory tomu region dál dováží z Ruska zhruba 3 miliony barelů denně. Zavedení dovozního embarga k 5. prosinci nejspíš zvýší napětí na trzích a Rusko bude mít problém najít jiné kupce.

Současné oslabení fundamentů naftařského průmyslu je podle nás pouze přechodné. Souhlasíme s významnými ropnými prognostiky, tedy s organizacemi EIA, OPEC a IEA, které se navzdory současným obavám ze zpomalení růstu zatím drží svých předpovědí růstu poptávky v roce 2023. V posledním čtvrtletí se ale ceny nejspíš občas propadnou, takže se může Brent dostat do nižšího pásma mezi 80 a 100 dolary za barel. Ceny mohou ovlivnit zejména tyto faktory:

• Pokračování čínského boje s onemocněním COVID-19, ale i další stimuly pro zmírnění rizik zpomalení růstu.
• Přechod z plynu na ropu, který podpoří poptávku po ropných destilátech.
• Embargo EU na ruskou ropu, jež může způsobit pokles ruské produkce.
• Americké plány začít doplňovat strategické rezervy.
• Hrozba zemí OPEC, že sníží produkci, kdyby ceny dál klesaly.
• Směr vývoje americké inflace a amerického dolaru – dva faktory klíčové pro všeobecnou ochotu riskovat.
• Růst americké produkce, který se patrně zastavil, čímž podporuje růst cen.
  
  

Velké naftařské firmy, které se topí v penězích, ani investoři obecně teď nevykazují přílišnou chuť investovat do nových průzkumů, a tak zůstanou ceny energií v nadcházejících letech nejspíš zvýšené. Příčinou je zelená transformace, které se věnuje zvýšená pozornost a která začne časem snižovat světovou poptávku po fosilních palivech. Chuť investovat omezují hlavně časové faktory spojené s transformací. Na rozdíl od nových metod těžby, jako je frakování, kde může být nový vrt zprovozněn během několika měsíců, jsou u tradičních způsobů ropné produkce často zapotřebí dlouhé roky a miliardové investice, než je vrt provozuschopný. Vzhledem k tomu naftařské společnosti, jež chtějí investovat do nové produkce, nezajímají spotové ceny kolem 90 dolarů za ropu Brent a nižší za WTI, ale spíš ceny, které se platí na trhu s futures za dodávky po pěti letech, a ty jsou o více než 30 dolarů nižší.